Tvrdý souboj s vyhledávači: Jak smazat svou minulost online

Tvrdý souboj s vyhledávači: Jak smazat svou minulost online

V kybervěku přestává být podstatné, kdo jsme, co umíme nebo čeho jsme dosáhli. Důležité jsou informace, které jsou na internetu věčné. Seznamte se s novým směrem podnikání - vylepšováním pověsti na internetu.

Kompromitující fotky a videa. Detaily vašeho nahého těla. Kolega, který se na firemním večírku líbal s někým, s kým vůbec neměl. Otevřené dialogy z facebooku, které (by) neměl nikdo číst. Internet nezapomíná. Jakákoli data, která kdokoli pustí na webu do oběhu, patří ve vteřině celému světu.

Zábavné historky z minulosti dnes mohou vinou fotografií, videí nebo komentářů svého aktéra pronásledovat celý život jako noční můra. Kterýkoli personalista kromě studia životopisu jednoduše nadatluje jméno adepta do Googlu a rázem zná jeho internetovou minulost.

Své o tom ví osmnáctiletá Martina, která se obrátila o pomoc na stránky napisnam.cz. To už dva roky provozuje Centrum prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci v rámci projektu E-Bezpečí. Stránky jsou určeny lidem, kteří mají problémy s kyberšikanou nebo právě se zneužitím svého jména či fotografií na internetu.

Během loňského léta se nechala od svého dnes už bývalého přítele nafotit nahá a nafilmovat při sexu. Nepočítala, že by fotky mohl vidět i někdo jiný než on. Tedy než se od ředitelky střední školy, ve které studuje, vloni 22. listopadu dozvěděla, že jí nějaký anonym poslal odkaz na webové stránky, na nichž se Martina nabízí jako placená prostitutka.

Stránky vypadaly důvěryhodně. Už třeba proto, že zde byly dvě její odhalené fotky a tři videa, na nichž se miluje s mužem. Bylo tam její jméno, telefon i adresa a nabídka na poskytování sexuálních služeb z její strany. Videa si šlo navíc za úplatu stáhnout.

Ještě ten den popsala svůj příběh na napisnam.cz. Vedoucí projektu Kamil Kopecký zjistil, kdo je poskytovatelem webu a požádal jej o zablokování stránek. Druhý den ráno se to podařilo. Fotografie i videa postižené dívky se však mezitím dostaly k desítkám lidí, kteří je kdykoliv mohou zase vložit na internet. Martině tak nezbývá než do konce života sledovat web. A mazat.

I tak ale měla víc štěstí než některé podobně postižené kolegyně, které se svých odhalených fotek nezbavily. Fotky se dostaly postupně ke všem spolužákům, přátelům na internetu i příbuzným a internetem kolují dodnes.

Google jako životopis

Ukradené a zneužité fotografie a videa patří mezi nejčastější případy, které odborníci z projektu E-Bezpečí řeší. "Velmi častá je falešná identita a falešný profil na nějaké sociální síti, nejčastěji Facebooku, pomluvy v diskusních fórech, blozích nebo přímo zakládání diskusních fór zaměřených proti konkrétní osobě," vyjmenovává Kamil Kopecký.

Nic nemůžeme brát na lehkou váhu, už třeba proto, že naše online pověst je stále důležitější. Pomalu, ale jistě se stává pro náš život podstatnější než vzdělání, zkušenosti nebo třeba doporučení bývalého zaměstnavatele.

Podle nedávné studie společnosti Microsoft používá 78 procent firemních náborářů k ověření potenciálních zaměstnanců vyhledávání na internetu. Jde samozřejmě o úsporu času. I když takové výsledky mohou být naprosto scestné, jen málokdo chce zaměstnat člověka, o kterém se na internetu dozvěděl, že je třeba neschopný a líný, i kdyby šlo o pomstu bývalého kolegy.

S rozšiřováním množství informací na internetu a dokonalejším vyhledáváním byla jen otázka času, kdy se objeví firmy zabývající se vylepšováním pověsti v online světě, tedy firmy zabývající se tzv. Online identity managementem.

"V internetově vyspělých zemích už je profesionální péče o pověst na internetu rozvinutá. Známá je třeba firma Message Labs a samozřejmě desítky velkých firem a stovky soukromých profesionálů. Je jasné, že časem z toho bude velký byznys a brzy se s tím výrazně potkáme i u nás," je přesvědčen odborník na internetovou reklamu a nová média Jan Páv, který pracuje v mediální agentuře MEC.

Podle deníku The Washington Post, kde se před třemi lety jeden z prvních článků na toto téma objevil, začíná cena za takzvaného webdoktora, tedy doktora léčícího pověst na internetu, na deseti tisících dolarech.

Zničit...

Jak vlastně práce takových profesionálů na řízení pověsti na internetu vypadá? Nejdřív se snaží o to samé jako lidé z projektu E-Bezpečí, tedy stáhnout případné nepříjemné informace z internetu.

"Na začátku obvykle oslovíme správce příslušného webu a vysvětlíme mu problémy, které závadný obsah přináší našemu klientovi. Velmi často zjišťujeme, že obyčejná slušnost zafunguje a vydavatel informace stáhne. Pokud tento přístup zklame, pak je šance využít zákonné nástroje, které by příslušnou firmu donutily informace odstranit. To jde ovšem jenom v několika málo případech," vysvětlil před dvěma lety serveru Computerworld.com Paul Pennelli z firmy s příznačným názvem ReputationDefender Inc., která se ochranou reputace na internetu zabývá.

V případě, že nepomohou prosby ani hrozby, uchylují se specialisté k poslednímu kroku - koupi webu a následnému důkladnému opravení závadných textů či jejich smazání. "Otázkou je samozřejmě cena a závažnost toho, co se tam objevovalo," vysvětluje internetový specialista a majitel internetové firmy PRONETmedia Michal Kubíček, který podobné nákupy také zprostředkovává.

"Odstranit ovšem něco definitivně z internetu je velmi složité. Jakmile se tam zdigitalizovaný soubor objeví, stává se často automaticky veřejným majetkem a je to trošku jako souboj s hydrou. Useknete jednu hlavu a objeví se další dvě," dodává Jan Páv.

Navíc případné mazání informací nebo snaha o jejich korekci jsou poněkud ošemetná záležitost, nejde-li o vyložené porušení zákona a tvrdý zásah do soukromí jako v případě studentky Martiny.

Své o tom ví třeba Radovan Myslík, asistent kontroverzního pražského politika Milana Jančíka, který se na konci prosince 2009 pokoušel vymazat z české Wikipedie zmínky o aférách svého šéfa. Autoři hesla na Wikipedii si stěžovali a na Myslíka a Jančíka se sesypala média. Pověst politika dostala další ránu za to, že se pokouší manipulovat s veřejností. Nic nepomohla ani Myslíkova obrana, že informace vymazal omylem a Jančík o ničem nevěděl.

...nebo potlačit

Klíčem k dobré pověsti na webu je hlavně SEO (Search Engine Optimization) neboli optimalizace pro vyhledávače. Podstatou SEO je soubor postupů, jak upravit webové stránky tak, aby byly vhodné pro internetové vyhledávače hledající podle předpokládaných klíčových slov, a ty je pak zobrazovaly na nejvyšších místech.

"Zjednodušeně řečeno, v SEO v případě ochrany internetové reputace člověka, ale hlavně firmy nebo jejích výrobků, jde o to přebít negativní informace pozitivními nebo neutrálními. Většina lidí se při kontrole výsledků vyhledávání zastaví na čtvrté straně. Někteří se podívají třeba jenom na prvních pět nalezených odkazů. Teď jde o to zajistit, aby se na těch prvních nejsledovanějších stranách neobjevilo nic z toho, co si člověk nebo firma nepřejí," vysvětluje Michal Kubíček, autor knihy Velký průvodce SEO.

Běžně jde v optimalizaci o to, aby se při zadání jména nějakého výrobku objevil na přední příčce vyhledávače zadavatel optimalizace, který je třeba jedním z mnoha výrobců či prodejců. Při potlačování negativních informací je to o něco složitější. Jde totiž o to vytvořit o člověku nebo firmě dostatek odkazů, které přehluší ty negativní.

Klasicky se vytváří třeba profily na různých sociálních sítích, které vyhledávače dobře zobrazují, lze o něm nechat psát do blogů od placených bloggerů, zmiňovat je v diskusích, vytvářet nové webové stránky s příznivým obsahem nebo třeba vytvořit stránku na Wikipedii.

"Je to souboj. Lidé si o vás na internetu s pomocí vyhledávačů dělají špionáž a my jsme kontrašpionáž, která se jim snaží zabránit v získání informací, které nechcete, aby získali," směje se Michal Kubíček.

Problémem je samozřejmě to, že existuje více vyhledávačů, které vyhledávají často pomocí jiných algoritmů, stejně jako je nutné, hlavně v případě firem, dál důsledně sledovat, co se kde objeví a bojovat o důležité pozice ve vyhledávačích. Souboj mezi špionáží a kontrašpionáží tak může být nekonečný.

"Je to hra, kterou nikdo nemůže úplně vyhrát," prohlásil Chris Dellarocas, profesor z University of Maryland, zabývající se informačními technologiemi, ve zmíněném článku deníku The Washington Post.

Zdroj: ihned.cz